Farní sbor ČCE v Chotiněvsi byl založen v roce 1947 na území bývalých kazatelských stanic evangelického sboru v Třebenicích: Encovany a Habřina. Chotiněveskou farnost založili čeští reemigranti z ukrajinského Boratína, pod vedením boratínského duchovního Jaroslava Opočenského.
Evangeličky a evangelíci v Encovanech byli převážně potomky pobělohorských exulantů, kteří se po první světové válce, r. 1924, přistěhovali z polského Zelova. Encovany a Habřina se staly kazatelskými stanicemi chotiněveského sboru (z Habřiny byla přenesena kazatelská stanice později do Úštěku).
Nejdříve se bohoslužby konaly v domácnostech. Zakladatelé sboru však usilovali o stavbu vlastního kostela. Přestože v té době již nebyla v poválečném Československu politická vůle k výstavbě církevních staveb, povolení ke stavbě nakonec bylo získáno. 10.prosince 1950 byly slavnostně posvěceny základy kostela a 18.listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen. Jeho stavbu se podařilo zrealizovat díky velkému nadšení a velkému množství odvedených svépomocných prací farníků. Včele stavby stál neúnavný organizátor, duchovní sboru Jaroslav Opočenský. Architektem stavby byl Ing. arch. Bohumil Bareš (1906-1965), jenž navrhl např. také Milíčovu modlitebnu v Praze-Malešicích (dnes sídlo pražského sboru ochranovského seniorátu ČCE).
Období omezování náboženských svobod pod taktovkou vládnoucí Komunistické strany se projevilo i na duchovním životě sboru. Farář Jan Dus statečně bojoval proti novele školského zákona, která měla nařizovat rodičům vychovávat děti pouze v duchu marxismu–leninismu. Díky jeho protestům, které podpořila manželka i někteří členové sboru i někteří duchovní z ČCE, nakonec tento bod byl z novely zákona odstraněn. Bojoval neúnavně proti odstraňování náboženství ze základních škol, bojoval proti omezování návštěv duchovního v domově důchodů. Nakonec mu byl v roce1964 komunisty odebrán tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Poté s rodinou bydlel nějaký čas na faře a pracoval u benzinové pumpy. Nakonec se vládnoucí režim postaral i o jeho odchod z tohoto kraje. Dostal krátkodobý souhlas k výkonu duchovenské činnosti ve farním sbor v Chrástu u Plzně, ovšem i tam mu byl souhlas po několika letech odebrán.
Po krátkém působení faráře Miroslava Janeby v letech 1964–1965 nastoupil na místo duchovního v srpnu roku 1965 farář Jan Široký. Jeho působení spadá do období politického oživení kolem roku 1968, ale i těžké období sovětské okupace a začátek komunistické „normalizace.“
Po jeho odchodu sbor spravuje vikářka Antonie Páleníková, která do sboru dojížděla z Prahy. Vedla děti, mládež, konfirmační cvičení i bohoslužby. Přesto, že nebydlela v místě sboru, bylo to plodné období, na které pamětníci rádi vzpomínají.
V roce 1974 na sbor nastupuje mladý absolvent Komenského bohoslovecké fakulty vikář Zdeněk Bárta.
Ač mladý a v církvi nezkušený získal si postupně ve sboru respekt všech generací. Za jeho působení se rozvíjela práce mezi dětmi a mládeží. Na schůzky mládeže dojížděli mladí i ze sousedního sboru. Začal také pořádat ve spolupráci s dalšími spřátelenými faráři ilegální tábory pro děti (i ve spolupráci s faráři Petrem Čapkem, Janem Kellerem, Vojenem Syrovátkou). V té době komunisté sdružování dětí a mládeže mimo bohoslužby nepovolovali. Dětské tábory se konaly opakovaně v Bílém Potoce v chalupě mladoboleslavského sboru, později na Jedlové a také v Křižlicích na evangelické faře. Ne vždy byla konspirativní opatření účinná, farářům byl odposloucháván telefon a byli sledováni StB.
Tak se také stalo, že musel být jeden tábor předčasně ukončen. Jeho organizátoři byli varováni, že StB o dění ví a chystá se zasáhnout. Kontakty navázané na těchto táborech pak pokračovaly na brigádách pro mládež, pořádaných Janem Kellerem a Vojenem Syrovátkou v Jimramově, kterých se mládež chotiněveského sboru začala zúčastňovat.
Pro mnohé z nich to byl druhý duchovní domov, kde mohli navazovat nová přátelství s vrstevníky, ale také v mnohých diskusích tříbit svoji víru a prožívat hluboké duchovní společenství a zážitky, z kterých mnozí z nich čerpají celý život.
Na faře v Horních Řepčicích pořádal Zdeněk Bárta pravidelné semináře, tzv. „pátečníky“, kam byli zváni různí hosté. Diskutovala se zde témata filosofická, a také politická. Zdeněk Bárta byl také zván do nově vznikající komunity v nedalekých Řepčicích u Třebušína. I zde probíhaly semináře na různá společenská témata za účasti významných hostí. Členové této komunity později začali jezdit do Chotiněvsi na bohoslužby, křtili zde své děti. Na křtu Havla Parkána byl svědkem tehdejší disident Václav Havel. Sbor v té době byl pod zvýšenou pozorností StB, někteří členové byli zváni na výslechy, pravidelně bohoslužby navštěvoval církevní tajemník. Tyto aktivity Zdeňka Bárty vyvrcholily poté, co podepsal Chartu 77, odebráním státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti.
Po dohodě se sborem Bártovi dál bydleli na faře. Sbor nehledal jiného duchovního a každý rok žádal pro Zdeňka Bártu o navrácení státního souhlasu. Sborový život pokračoval. Ve vedení bohoslužeb se střídala značná část laiků ze sboru, Zdeněk Bárta měl ohlášky, ve kterých často komentoval přednesená čtená kázání. Dál se na půdě sboru za jeho vedení scházela mládež a děti. V těchto těžkých časech byla br. faráři velkou oporou dlouholetá kurátorka sboru Marie Janatová. Sbor podporoval i určený administrátor farář Petr Čapek.
V roce 1990 byl Mgr. Zdeněk Bárta zvolen do poslanecké sněmovny. Sborovou práci vykonávala sborová pracovnice Alena Čurdová (Hálová). Po dvou letech se do sborové práce vrátil. V roce 1994 pak odchází do sboru v Litoměřicích.
V dalším období pak procházel sbor těžkými časy bez vlastního duchovního. V roce 2001 pak nastupuje na sbor farářka Martina Vlková Šeráková.
Její práce ve sboru byla přerušována rodičovskými dovolenými a administracemi. Naposledy od 1.10.2009 – srpen 2010 byl sbor administrován Mgr. Janem Kupkou z Krabčic. Ve spolupráci s ním sborovou práci vykonávala po tuto dobu Alena Hálová jako pastorační pracovnice.
Sestra farářka Martina Šeráková Vlková ukončila službu sboru k 31.12. 2015. Sbor byl administrován, dokud na dva roky nenastoupil farář Bob Helekia Ogola. Po jeho odchodu je sbor opět administrován. V současné době Jiřím Šamšulou, farářem v Třebenicích.
|
Jaroslav Opočenský |
1948–9.6.1957 |
|
Jan Dus |
1957–1964 |
|
Miroslav Janeba |
části let 1964-1965 |
|
Jan Široký |
1.8. 1965–1969 |
|
Antonie Páleníková |
1969–1973 |
|
Zdeněk Bárta |
1974–1990 (2 roky poslancem ČNR) |
|
Martina Vlková Šeráková
|
2001–červen 2003 |
|
Bob Helekia Ogola |
2021-2023 |