To je otázka, která zaměstnává hodně lidí. Je i přirozené, že pokud si člověk chce utvořit osobní vztah k Bohu, pak k tomu člověk potřebuje si tu druhou stranu nějak představit. Ale lidským pohledem je těžké definovat Boha. Vymyká se totiž naší představivosti. Přesto se lidé pokoušejí si nějaký ten obraz utvořit. Někdy je natolik vzdálen originálu, že spíš odrazuje a pak není divu, že takoví lidé Bohu nevěří. Vytvořili si místo Boha karikaturu, které opravdu nelze důvěřovat. Jak řekl jeden moudrý pán Karl Rahner: „To co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh, díky Bohu neexistuje.
A tak se pokusme očistit onu představu od nejčastějších omylů a karikatur.
Staromódní Bůh – je to roztřesený stařec s bílým vousem, který sedí někde na obláčku. Možná je podrážděný a zahořklý, že ho většina světa nechce poslouchat. Dnešnímu modernímu světu nerozumí, prostě mu ujel vlak. Možná, že na nás takhle působí církev, staré a temné kostely, starodávné písně v zažloutlých zpěvnících hrané na rozvrzané varhany. Všude zatuchlo. Všechno nám to napovídá, že Bůh a víra patří tak akorát do muzea.
Ale Bůh nestárne a už vůbec neoplakává staré dobré časy, dokonce nebydlí v chrámech, které lidi vystavěli proto, aby se měli kde scházet. Bůh je na lidech nezávislý, nedává si sloužit. Naopak je tím, který ostatní vede a dává tomu život a řád.
Bůh spící a vzdálený – jakoby hodinář, který na počátku uvedl vše do chodu, stanovil přírodní zákony a vzdálil se. A až svět dotiká, pak přijde účtovat. Podle tohoto pojetí je Bůh kdesi existuje, ale svět ponechává svému osudu a o jednotlivce se nestará vůbec. Co si prostě člověk neudělá, to nemá.
Ale Bůh přišel sem k nám na zemi v Ježíši, aby tu byl s námi. Jako ten, který je nám blíž než my sami sobě a rozhodně mu náš život není lhostejný.
Bůh policista – je tu od toho, aby evidoval naše přestupky a trestal je. Asi jste už slyšeli výhružku Pán Bůh Tě vidí a potrestá tě. Ale takový Bůh vyvolává jen strach a nejistotu, co jsem to zase provedl. Člověk pak žije s pocitem, že si Boží přízeň musí tvrdě zasloužit. A že se hlavně nic nepromíjí.
Ale Bůh je jiný. Hřích a naše přestupky nenávidí, ale přesto nás hříšné a chybující přijímá. Stačí jen se k nim přiznat a litovat jich. Bůh je tak věrný a milující, že nám odpouští.
Vodič loutek – takový Bůh všechno řídí, nic se nedá ovlivnit, vše je dáno předem. Člověk proti takovému osudu nic nezmůže ať dělá co dělá. Každý jednotlivec je drátky ovládán ze zákulisí. Člověk je božím otrokem bez vlastní vůle, názorů, přání a tužeb. Pokud by nějaké měl, jsou nežádoucí.
Ale Bůh respektuje svobodu člověka. Může si sám zvolit, co a jak bude dělat. Ke každému svobodnému rozhodnutí, patří ale také odpovědnost za něj. To lidé jen málo kdy respektují a proto je v našem světě tolik špatných činů. Ježíš nám přišel říct, že jsme spolupracovníky na Božím dle, ne otroky, ale přáteli a pomocníky.
Bůh pro případ nouze – Bůh jen pro případ nouze. Když selžou lidské schopnosti a prostředky, je zle, pak nastupuje obchod: Jestliže to Pane dobře dopadne, tak ti slibuji že…., pokud se pomodlím, pak očekávám že…… V tomto vztahu není důvěra a záhy se ztrácí zájem i o vztah při zjištění, že to tak v životě nefunguje.
Ale Bůh s námi nechce uzavírat obchod, chce s námi nést bolesti a být nám Otcem i přítelem. Tam je vztah postavený na lásce a důvěře nikoliv na obchodu.
Děda Mráz či Santa Klaus – dobrácký dědeček, který má v popisu práce nosit dárky, pracovat pro blaho člověka, odstraňovat mu z cesty veškeré těžkosti přinášet jen radosti. Všechno nám omluví, je nenáročný, nic mu nevadí, takový ten trouba dobrák. Zastírá rozdíl mezi dobrem a zlem. Nebudí strach, ale ani úctu a lásku.
Ale Bůh jasně říká, co je správné, co špatné, čeho se máme držet. Nabízí nám cestu a pomoc. Pro tuto cestu se ale musí rozhodnout každý sám a vydat se po ní.
Bůh trápič – Bůh, který si libuje v lidské bídě a utrpení. Známe slova: a kde byl ten Váš Bůh, když se událo to a to hrozné. Pak jsou jiní, kteří si myslí, že zvláště askezí a sebetrýzněním si vyslouží u Boha uznání.
Ale Bůh nám neslíbil, že ze světa odstraní veškeré trápení. Ani křesťan nemá zaručeno, že se mu špatné vyhne. Bůh však dává sílu, abychom dokázali zvládnout těžkosti, které si tu lidé na světě díky svému nezodpovědnému a povýšeneckému chování neustále činí.
Cosi nad námi – Bůj je jen vysoká inteligence, vyšší moc – třeba vesmírná, všepronikající energie. Není živá bytost spíše nadupaný počítačový systém. Nelze s ním navázat vztah. Je možno ji rozumem uznat, ale nelze s ním komunikovat. Tento Bůh nemá cit a tak nemá ani soucit s tímto světem.
Ale Bůh není neosobní, křesťanství není uznání jen Boží existence a konec. Jedná se o vztah, jeho prohlubování a tříbení. Na obou stranách je vždy někdo, kdo je hoden komunikace. Víra je život a rozhovor s Bohem.
Krásně, kdo a jaký je Bůh vystihuje tento příběh.
Jedné noci jsem měl zvláštní sen.
Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po písečné pláži.
Na temném nebi se promítal film mého života.
Provázely jej dvoje stopy v písku.
Udivilo mě, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších období mého života ty druhé stopy zmizely a objevovali se jen jedny.
V rozpacích jsem se svého Pána zeptal:
„Pane, ty jsi mi ale slíbil, že vždy půjdeme spolu.
Ale teď vidím, že jsem šel opuštěn sám
Proč jsi nebyl se mnou, když jsem tě nejvíc potřeboval?“
Na to mi Bůh odpověděl:
„Právě tam, kde vidíš v písku jen jedny jediné šlépěje,
tam jsem Tě nesl ve své náruči.“