Historie

Založení sboru a stavba kostela:

Farní sbor ČCE v Chotiněvsi byl založen v roce 1947 na území bývalých kazatelských stanic Encovany a Habřina Farního sboru ČCE Třebenice. Chotiněveskou farnost založili čeští reemigranti z ukrajinského Boratína, pod vedením boratínského duchovního Jaroslava Opočenského.

V Encovanech byli evangelíky převážně potomci pobělohorských exulantů, kteří se přistěhovali po první světové válce r. 1924 z polského Zelova. Encovany a Habřina se staly kazatelskými stanicemi chotiněveského sboru (z Habřiny přenesena kazatelská stanice později do Úštěku).

Nejdříve se bohoslužby konaly v  domácnostech. Zakladatelé sboru však usilovali a stavbu vlastního kostela. Přestože v té době již nebyla v poválečném Československu politická vůle k výstavbě církevních staveb, povolení ke stavbě nakonec bylo získáno. 10.prosince 1950 bylo slavnostní posvěcení základů kostela a 18.listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen. Stavbu kostela se podařilo zrealizovat díky velkému nadšení a velkému množství odvedených svépomocných prací farníků. Včele stavby stál neúnavný organizátor duchovní sboru Jaroslav Opočenský. Architektem stavby byl Ing.arch.Bareš.

Duchovní sboru:

Období 1957 – 1964

Období omezování náboženských svobod /pod taktovkou vládnoucí Komunistické strany/ se projevilo i na duchovním životě sboru. Br.f.Jan Dus statečně bojoval proti novele školského zákona, která měla nařizovat rodičům vychovávat děti pouze v duchu Marx – leninismu. Díky jeho protestům, které podpořila manželka i někteří členové sboru i někteří duchovní z ČCE nakonec tento bod byl z novely zákona odstraněn. Bojoval neúnavně proti odstraňování náboženství ze základních škol, bojoval proti omezování návštěv duchovního v domově důchodů. Nakonec mu byl v roce1964 odebrán komunisty tzv. státní souhlas k duchovenské činnosti . Poté s rodinou bydlel nějaký čas na faře a pracoval u benzinové pumpy. Nakonec se vládnoucí režim postaral i o jeho odchod z tohoto kraje. Dostal krátkodobý souhlas k duchovenské činnosti pro farní sbor v Chrástu /plzeňský kraj/, když i tam mu byl záhy souhlas odebrán.

Období 1965 – 1974

Po krátkém působení br.f.Janeby v roce 1964 na místo duchovního nastoupil v roce 1965 br.f.Jan Široký. Jeho působení spadá do období politického oživení kolem roku 1968, ale i těžké období sovětské okupace a začátek komunistické „normalizace.“

Po jeho odchodu sbor spravuje s.f. Antonie Páleníková, která do sboru dojížděla z Prahy. Vedla děti, mládež, konfirmační cvičení   i bohoslužby. Přesto, že nebydlela v místě sboru, bylo to plodné období ,na které pamětníci rádi vzpomínají.

Období 1974 – 1990

V roce 1974 na sbor nastupuje mladý absolvent teologické fakulty vikář Zdeněk Bárta.

Ač mladý a v církvi nezkušený si získal postupně ve sboru respekt všech generací. Za jeho působení se rozvíjela práce mezi dětmi a mládeží. Na schůzky mládeže dojížděli

mladí i ze sousedního sboru. Začal také pořádat     ve spolupráci s dalšími spřátelenými faráři ilegální tábory pro děti. / i ve spolupráci s f.Petrem Čapkem, Janem Kellerem, Vojenem Syrovátkou/. V té době komunisté sdružování dětí a mládeže mimo bohoslužby nepovolovali. Dětské tábory se konaly opakovaně v Bílém Potoce v chalupě mladoboleslavského sboru, později na Jedlové a také v Křižlicích na evangelické faře. Ne vždy byla konspirativní   opatření účinná, farářům byl odposloucháván telefon a byli sledováni STB.

Tak se také stalo, že musel být jeden tábor předčasně ukončen vzhledem k varování,

že STB o dění ví a chystá se zasáhnout. Kontakty navázané na těchto táborech pak pokračovaly na brigádách pro mládež, pořádaných Janem Kellerem a Vojenem Syrovátkou v Jimramově, kterých se mládež chotiněveského sboru začala zúčastňovat.

Pro mnohé z nich to byl druhý duchovní domov, kde mohli navazovat nová přátelství vrstevníků, ale také v mnohých diskusích tříbit svoji víru a prožívat hluboké duchovní společenství a zážitky, z kterých mnozí z nich čerpají celý život .

Na faře v Horních Řepčicích pořádal   Zdeněk Bárta pravidelné semináře tzv.“pátečníky.“ Sem byli zváni různí hosté. Diskutovala se zde témata filosofická a také politická. Zdeněk Bárta byl také zván do nově vznikající komunity   v nedalekých Řepčicích u Třebušína. I zde probíhaly semináře na různá společenská témata za účasti významných hostí. Členové této komunity později začali jezdit do Chotiněvsi na bohoslužby, křtili zde své děti /na křtu Havla Parkána byl svědkem

tehdejší disident, Václav Havel/. Sbor v té době byl pod zvýšenou pozorností STB,

někteří členové byli zváni na výslechy, pravidelně bohoslužby navštěvoval církevní tajemník. Tyto aktivity Zdeňka Bárty vyvrcholily po jeho podepsání Charty 77

odebráním státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti.

Po dohodě se sborem Bártovi dál bydleli na faře. Sbor nehledal jiného duchovního a každý rok žádal o navrácení státního souhlasu pro Zdeňka Bártu. Sborový život pokračoval. Ve vedení bohoslužeb se střídala značná část laiků ze sboru, Zdeněk Bárta

měl ohlášky, ve kterých často komentoval přednesená čtená kázání . Dál se na půdě sboru za jeho vedení scházela mládež a děti. V těchto těžkých časech byla br.faráři

velkou oporou dlouholetá kurátorka sboru Marie Janatová. Sbor podporoval i určený administrátor br.f.Petr Čapek.

Období 1990 – 1994

V roce 1990 byl Mgr. Zdeněk Bárta zvolen do poslanecké sněmovny.

Sborovou práci vykonávala sborová pracovnice Alena Čurdová.

Po dvou letech se do sborové práce vrátil. V roce 1994 pak odchází

do sboru v Litoměřicích.

Období 1995 – současnost

V  dalším období pak procházel sbor těžkými časy dlouhého období bez vlastního duchovního.

V roce 2001 pak nastupuje na sbor f. Martina Vlková Šeráková.

Její práce ve sboru byla přerušována rodičovskými dovolenými a administracemi. Naposledy od 1.10.2009 – srpen 2010 byl sbor administrován Mgr. Janem Kupkou z Krabčic. Ve spolupráci s ním sborovou práci vykonávala po tuto dobu Alena Hálová jako pastorační pracovnice.

Sestra farářka M.V. Šeráková ukončila službu sboru k 31.12. 2015.

V současné době je sbor administrován Jiřím Šamšulou, farářem v Litoměřicích.